Historie českobrodského okruhu

Českobrodské okruhy se jezdily od roku 1934 do roku 1938. Podrobné zprávy o těchto historických událostech bylo možné najít v Českobrodském časopise "Naše hlasy", vydávaným zdejším redaktorem Josefem Vyškovským v letech 1881 až 1939.

zpracoval Miloš Dlabal

1. Okruh Českobrodský byl odstartován 12 května 1934 . Závodu předcházela soutěž spolehlivosti bez rychlostního kritera, která se jela týden před vlastním závodem. Trasa závodu vedla z Č. Brodu do Tismic, Vrátkova, Kostelce nad Č. lesy, Krupé, Kleček a z Liblic zpět do Č. Brodu. Tento okruh musel každý závodník absolvovat sedmkrát. Průměrná rychlost byla stanovena na 50 km/h. Závod se jel za plného provozu (ovšem ten byl tehdy mnohem menší, než dnes). Pouze bylo doporučeno, aby v den závodu uživatelé silnic pokud možno volili jinou trasu.
"Během soutěže byla silnice obklopena mnoha zvědavci. Hodně lidí postávalo kolem silnic v místech, kde bylo možno očekávat i tak zvaný "výmaz". Okruh sám byl závodníky chválen a odborně oceněn i v některých revuích. Při poměrně skrovných cenách nebylo snadné získati těsně před červnovým závodem 1000 mil početnou řadu prvotřídních závodníků. Pro domácí jezdce a amatéry bude příště odstartována samostatná soutěž" psal dobový tisk.


2. Okruh Českobrodský se jel 5. května 1935 na stejné trati, jako ročník první. Byla však vynechána odbočka na Liblice. Z tehdy vynikajících závodníků připomínám jména Juhan, Vitvar, Slavíková, Hodač, Jiří Pohl, Zdeněk Pohl, Ing. Pařízek a z Českobrodských Polák na Junioru, Žák na tovární Škodě, Karel Zajíček na Popularu a Jan Zajíček na Ogaru. Ze strojů byly hlášeny vedle běžných značek dva vozy Bugatti s obsahem 5500 kubíků, Alfa Romeo, Austro-Daimler, Imperia a BMW.
Start i cíl závodu byl na Českobrodském náměstí. V předvečer závodu se konal seznamovací večírek s přednáškou od Ing. Elstnera v hostinci U Štajgrů. Před závodem se konal promenádní koncert na náměstí.


3. Okruh Českobrodský byl uspořádán 3. května 1936. Trať byla opět stejná, jako v předchozím ročníku. Startovalo 68 závodníků, z toho 38 motocyklystů a 30 automobilistů.
"Tisíce diváků lemovaly trať závodu. Silnice však byly prašné, s nevalným povrchem. Zvláště nebezpečné byly lesní úseky, které byly po dešti rozbahněné. Přesto nedošlo k vážným nehodám. Výhodné vylo zpravování obecenstva rozhlasem" citujeme z dobového tisku. "Bohužel mechanické poruchy odepřely závodu několik zajímavých finišů. Tak loňský vítěz, Zdeněk Kubíček, jež byl oceněn jako nejvážnější konkurent Zd. Pohla ke konci 3. kola byl vyloučen pro poruchu pístu".


4. Okruh Českobrodský se jel 23. května 1937. bylo přihlášeno 148 závodníků, což svědčilo o stoupající přízni z řad motoristických sportovců. Závod se konal poprvé na ideální betonové státní silnici s ostrou zatáčkou do Tismic. Tato silnice byla stavěna před válkou jako strategická, počítalo se, že dojde k válečnému konfliktu. Trať byla zkrácena na 7,65 km a vedla z Č. Brodu do Tismic, Nové Vsi a zpět do Č.Brodu.
Citujeme z dobového tisku: "Spokojenost obyvatelstva ovšem znamená vždy nějaký malér na trati. Nejvážnější úraz postihl nevinné diváky u rybníčka v Nové Vsi, kde v zatáčce závodník přerazil 6 silničních patníků. Odštěpek kamene zalétl až na druhý břeh rybníčku a zranil v kyčli 14tiletého chlapce Hromádku a vážně poranil osmiletého Bedřicha Jílka, jemuž přerazil klíční kost, žebro a snad natrhl i plíčky.
Maléry byly i při treningu, když jezdec na vypůjčeném voze přerazil plynový stojan a zarazil se před lípou o starou Pikolku, jejímž ruinám vděčí za svůj život. Škoda Pikolky."


5. Okruh Českobrodský - dobový tisk infotmuje o tomto (posledním předválečném) závodě takto:
"Nevlídné ranní počasí v neděli 24. 4. 1938 nevěštilo nic dobrého a pokladní podniku pan František Stránský věnoval proto vedle utužení výběrčí služby pozornost i přenosné dešťoměrné staničce, kterou pojišťovna Slavia, u níž podnik proti nepohodě byl pojištěn na náhradu 15 000 korun, zřídila v Tismicích.
Ačkoliv do 10. hodiny dopolední napršelo na dno dešťoměru 3,8 mm, od 10 do 13 hodiny nespadlo ani za 1 mm, natož na 2mm, které byly podmínkou vyplácení náhrady závodníkům. Ale těch dopoledních 3,8 mm stačilo (a teď se, Pražáci, neuražte) aby Praha zůstala ve svých kavárnách a biografech.
Organisace okruhu snížila režii po pžedchozích zkušenostech a ztrátách, prohloubila organisaci dozoru, probudila vřelý zájem v městě a tak lze mezi příjmem a vydáním položit rovnítko. I to je konec neúspěchu, neboť do příznivých akcí je možno zapsat i zvýšenou tržbu v některých odvětvích ve městě.
Otočení směru jízdy na okruhu možno pokládati za šťastné, už pro výhodné položení hlavní tribuny i snadného zajíždění na start. Odpadlo také nebezpečí úrazu jezdců i obecenstva v městě a Nové Vsi a pro závodníky stoupla tak zajímavost sjíždění prudkého svahu v Tismicích.
Novinářsky byl závod tentokráte více obeslán než závodnickými esy, z nichž hlavní raději za podpory továren jezdí do ciziny a nebo spokojují se přihlášením bez účasti, aby se blýskli v programech. Takovýchto výtečníků bylo letos na 2 tucty. Proto tím více dlužno oceniti pohotovostní sevice JAWY továrníka Ing. Janečka... Na okruhu novinářsky byl zastoupen i Prager Tagblatt... Některé třídy závodníků byly slabě obsazeny a proto sloučeny. Nejrychlejší z motocyklů byl Frnka na Rudge, pět kol - 38 km, 250 m - za 20min, 17 vteřin, a z automobilů Kubíček na Fordu Special 10 kol - 76 km, 500m - za 42 minut, 21 vteřin".

A kdo byli vítězové předchozích čtyř ročníků? Přehledně je při příležitosti 5. ročníku uvedl místní tisk "Naše hlasy":

1. ročník - Pšenička na Aero
2. ročník - Kubíček na Bugatti
3. ročník - Zd. Pohl na Bugatti
4. ročník - Zd. Pohl na Bugatti "s kompresí"